NEOFICIÁLNÍ a tedy nezávislá stránka k tématu: Řád svatého Lazara - OSLJ

Soukromá webová stránka k informačnímu účelu

připravená Mikulášem Krejčíkem z Radimovic, bývalým OLJ

english deutsch français espanol český

Velmi rozšířené omyly o existenci Řádu svatého Lazara

Protože bohužel existuje v internetu mnoho falešných údajů - dokonce v internetové encyklopedii Wikipedě - takže je velice nutné informovat, že Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského, nebo krátce Řád svatého Lazara, nebyl nikdy zrušen. Je zde uvedeno 11 omylů, které jsou rozšířeny ve velkém rozsahu.

Omyl 1. "Řád byl již v roce 1489 sjednocen s Řádem Johannitů v souvislosti s vydáním buly papeže Innocence VIII."

Bula "Nos Igitur" od 28. března 1489 sjednocuje Řád rytíře svatého hrobu, Řád svatého Lazara a další s Řádem Johanitů.

Ve skutečnosti tehdy existoval Řád svatého Lazara ve dvou rozdílných větvích:

a) Převorství Capua. Existovalo ve vazalském státu apoštolského stolce; jeho náčelník se nyní jmenoval „Mistr lazariánského řádu Jeruzalémského zde a na druhé straně majáku". Podle pramenů „sjednocení" zboží a členů řádu, kteří patřili pod převorství Capua, bylo formou za výkupné v hotovosti. Ve skutečnosti nelze mluvit o anexi Řádu svatého Lazara (větev Capua) do Řádu Johannitů. Kromě toho výslovně obnovil papež Leo X. ve své bule ze dne 15. března 1517 Řád v zemích císaře Karla V. podle žádosti tohoto vládce.

Kromě toho se jmenoval převor převorství Capua, později „Generální mistr Lazariánského řádu Jeruzalémského v království Sicílie a na jiných místech", co dokazuje, že nebyla platná ani v oblasti církevního státu sjednocení podle buly z roku 1489. Také papež Pavel V. dal Řádu svatého Lazara (větev Capua) ve své bule „Inter Assiduas" ze dne 9. února 1565 různá privilegia.

b) Druhá řádová větev, byla podřízená magistrální komendě Boigny (k níž patřil celý evropský řád, kromě oblasti jurisdikce církevního státu a krále španělského) a rovněž nerealizovala sloučení s Johannity. Sice se Johannité pokusili tvrdohlavě uplatnit papežskou bulu až do r. 1544, i když parlament v Paříži dne 16. února 1547 se rozhodoval dokonce zamezit tyto pokusy. Naproti tomu volil Řád svatého Lazara svého velmistra z řádu Johannitů. Papež oficiálně přiznal neuskutečnění svého sjednocujícího dekretu prostřednictvím kardinálova legáta Trivulce. V roce 1603 se podrobil uzavřenému konkordátu mezí apoštolským stolcem a francouzským královstvím (Leo X. a František I.), takže francouzský král mohl jmenovat velmistra Řádu svatého Lazara, který měl hodnost prélata. Odtud si nárokoval král Jindřich IV. dne 7. září 1604 pro sebe hodnost velmistra Řádu svatého Lazara „sa disposition".

Následek: výsledkem buly z roku 1489 bylo potvrzení a upevnění vztahů obou řádů svatého Lazara (Capua a Boigny), při čemž větev Capua od 1517 spravovala jak řádové pobočky v církevním státu tak i pobočky v oblasti španělské koruny. Větev Capua Řádu svatého Lazara působila velice silně ve středoevropské oblasti, i dále po svém spojení s Řádem svatého Mauritia. Boigny panoval ve zbytku světa.

Omyl 2. „Řád byl v roce 1572 zrušen papežem Řehořem XIII., který připojil Řád svatého Lazara k Řádu svatého Mauritia a z toho vznikl ,Řád svatého Mauritia a svatého Lazara`."

1565 byl Giannoto Castiglione jmenován papežem Piem V., velmistrem Řádu svatého Lazara (větev Capua), který existoval dále na území Karla V.

Dne 16. záři založil papež Řehoř XVI. se svou bulou Řád svatého Mauritia. Jeho velmistrem byl vévoda savoyský - Emanuel Philibert - a dne 13. listopadu 1572 splynul Řád svatého Lazara (větev Capua) do nového „Řádu svatého Mauritia a svatého Lazara". Mimo statky, které ležely ve vládnoucím území španělského krále, přešel všechen majetek rovněž k novému řádu.

Řád svatého Lazara ve Francii (větev řádu Boigny) pod svým velmistrem Michel de Seurre rázně odmítal pokus o svou okupaci Řádem svatého Mauritia a svatého Lazara. Požadavek vévody savoyského byl odmítán v generální kapitule dne 9. května 1578 s podporou krále Jindřicha III.

Existovaly nyní dva od sebe úplně odlišné řády se jménem „Svatého Lazara":

a) Řád svatého Lazara (větev Boigny) s magistrálním sídlem Boigny, pod ochranou králů Francie, který byl v průběhu 16., 17. a 18. století ještě předmětem početných papežských bul a ediktů francouzských králů, a

b) Řád svatého Mauritia a svatého Lazara (vzniklý z větve Capua starého Řádu svatého Lazara). Ten pokračuje ve své existenci pod velmistry z Domu Savoy, z kterého vzešli pozdější králové Itálie, až dodnes. Přirozeně je také předmětem zvláštního zájmu Řádu svatého Lazara a zde zase především těch velkopřevorství, které mu jsou neblíže geograficky, historicky a dynasticky.

Omyl 3. „Řád svatého Lazara byl definitivně zrušen papežem Clemencem VIII. v roce 1603."

Bula z dne 13. listopadu 1572, která způsobila sjednocení mezi Řádem svatého Mauritia a Řádem svatého Lazara, vysloveně vyjmula majetek řádu ve vládnoucím území španělského krále. Clemenc VIII. toto rozhodnutí odvolal dne 10. září 1603 a rozhodl, aby majetek připadl nedávno založenému Řádu svatého Mauritia a svatého Lazara. To potvrzuje pouze to, že bula z roku 1572 se vztahuje výhradně na větev Capua Řádu svatého Lazara, který ležel ve vládnoucím území Karla V.

Omyl 4. „Řád svatého Lazara byl zrušen v červenci 1608 králem Jindřichem IV."

V červenci 1608 byl skutečně v Fontainebleau Jindřichovi IV. předložen návrh, který obsahoval zrušení Řádu svatého Lazara, ale král ho nikdy nepodepsal.

Naopak: Dne 29. května tohoto roku potvrdil král Jindřich IV. v dopise velmistrovi Philippe de Nérestang práva řádu o všech svých „Commanderies, Prieurés, biens et possessions, appartenances et dépendances du dit Ordre de Saint-Lazare ..." Podobný dopis ze dne 26.října 1612 existuje také od krále pro velmistra Claude de Nérestang.

Omyl 5. „Řád svatého Lazara byl založen teprve v roce 1608 v formě Řádu Notre-Dame du Mont-Carmel et Saint-Lazare de Jérusalem."

Řád svatého Lazara měl stále zvláštní přízeň krále Jindřicha IV. (1589-1610). Král, který založil dne 16. února 1607 Řád „Notre-Dame du MontCarmel", jmenoval dne 4. dubna tohoto roku - Philibert Marquis de Nérestang - velmistra Řádu svatého Lazara, velmistrem nového Karmelového řádu „comme vous l'étes de celui de Saint-Lazare" - takže Philibert byl také dále velmistrem Lazariánů. Byla to jasně společná velmistrovská hodnost u dvou úplně nezávislých řádů. Odlišení je také jasně vidět v „lettres du Roi de France" dne 26. října 1612 a 29. května 1609.

Služební řád krále Ludvika XVI. ze dne 21. ledna 1779 přistoupil ve všech podrobnostech na toto rozlišení. Po uzavření Ecole Royale Militaire v roce 1788 také už nebyl Řád Notre-Dame du Mont-Carmel udělen, naproti tomu hrabě de Provence - pozdější král Ludvik XVIII. - také v exilu uděloval Řád svatého Lazara (jak ruskému carovi Pavlovi I. tak králi švédskému Gustavovi VI.).

Omyl 6. „Řád svatého Lazara už nemůže být od roku 1788 udělen."

Vztahuje se na to nařízení ze dne 16. dubna 1824, které se však týká výlučně Řádu Notre-Dame du Mont-Carmel, jak je to jasně viditelné z textu. V roce 1797 odmítl hrabě de Provence (pozdější král Ludvík XVI.), jmenovat nové karmelitské rytíře; naproti tomu jmenoval po 1788 také nové rytíře Řádu svatého Lazara.

Omyl 7. „Řád svatého Lazara byl zrušen během Francouzské revoluce."

Revoluce skutečně udělala se všemi řády „table rase" a zrušila všechna taková sdružení dekretem ze dne 30. července. Jenomže rozhodnuti revoluční vlády nemělo právní následky, protože národní shromáždění nemělo právo zrušit řád, který nebyl zřízený francouzskou vládou. Kdyby byl tehdejší závěr platný, neexistovala by šlechta, ani Řád maltézských rytířů, ani královský Francouzský Dům, ani kongregace, neexistovali by náboženské řády...

Kromě toho trval hrabě de Provence, pozdější král Ludvík XVIII. (a bratra krále Ludvíka XVI.), na svém právu a vykonal v exilu velký počet jmenování, např. také ruského cara Pavla I. Zvláště pozoruhodné je v této souvislosti ovšem skutečnost, že Pavel I. byl také velmistrem Řádu maltézských rytířů. Skrze své jmenování v exilu zdůraznil pozdější král Ludvík XVIII. také mezinárodní charakter Řádu svatého Lazara.

Omyl 8. „Řád svatého Lazara se skončil za restaurace v roce 1814."

Restaurace v roce 1814 obnovila také všechna stará zařízení - od monarchie až po šlechtu. Almanach Royal uvádí samozřejmě až do roku 1830 také Řád svatého Lazara. Ovšem řád nedostal své nemovitosti: král potřeboval majetky řádu pro jiné účely.

V roce 1824, po smrti krále Ludvíka XVIII., bude král Karel X. protektorem řádu a Almanach Royal ho uvádí také jako takový. Řád svatého Lazara bude 1830 - s koncem vlády Borbonů - v knize uveden naposled.

Omyl 9. „Řád svatého Lazara byl zrušen chartou z roku 1830."

Charta ze dne 9. srpna 1830 stanovila pouze, že pokračuje čestná legie. O zrušeni Řádu svatého Lazara nezmínil král Louis-Philippe ani slovo.

Omyl 10. „Řád svatého Lazara byl zrušen dekretem krále Louis-Philippa."

Jediný oficiální řád "červenecové" monarchie byl skutečně „Légion d'Honneur". Ale král nezrušil královské řády ani ty, které byly pod protektorátem králů Francie. Vysloveně zrušeny byly naproti tomu všechny řády, které „byly založeny následkem událostí od 1814 do 1815". Mezi něž opravdu nepatřil Řád svatého Lazara.

Omyl 11. „Řád svatého Lazara neexistoval mezi lety 1830 a 1910.

Tato tvrzení je jedno z nejčastějších předložených lživých zpráv.

V roce 1830 obsahoval Řád svatého Lazara pozoruhodný počet rytířů, ale ztratili skutečného protektora - Karla X. - a král Jindřich V., který byl dědičným protektorem, byl ještě dítě.

V této době se obrátili rytíři svatého Lazara opět na původního protektora, patriarchu Jeruzalémského (přesně: řeckomelitického, tak patriarchu Antiochie a Jeruzaléma, který je v unii s apoštolským stolcem). Ten patriarcha dostal tehdy - v pravý čas - od tureckého sultána úplnou soudní moc nad příslušníky své církve, po intervenci rakouského císaře.

V roce 1841, při návštěvě patriarchy Maximos III. Mazloum v Paříži, patřil řád zase pod protektorát melkitických patriarchů. Pod všemi následujícími patriarchy byly konány - i když v malém počtu - jmenováni rytíři Svatého Lazara (některá jména budou uvedena v dějinách řádu od roku 1830 do 1910). Kromě toho existovala dědičná komenda de la Motte des Murs a dědičná komenda Saint-Frangoise de Bailleul a trvá dále, což dokazuje nezlomnou kontinuitu - až dodnes.

Pramen: z knihy "Memento", Autor: † Erich Feigl, vydaná kancléřským úřadem velkopřevorství Rakouska les Ordre Militaire et Hospitalier de Saint-Lazare de Jerusalem, Vídeň, 1978, strany 44 až 49.

Poslední aktualizace dne 13.08.2015

Tato stránka byla stažena za 0.0039 vteřiny.

Bookmark Buttons


Bookmark: Del.icio.us Bookmark: Facebook Bookmark: Google Bookmark: Yahoo