Vznik Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského
Raný vznik
Ve všech kontraverzích které působí vznik a historika velkých panovnických rodin, mocných států a významných rytířských řádů, lze poznávat význam historického zřízení a také jeho reálný politický nárok dokonce i své porozumění.
V tomto smyslu je nutné pochopit jak historické tak mýtické dějiny původu Řádu svatého Lazara.
V roce 125 před Kristem vládl v Jeruzalémě velekněz jménem Johannes Hyrcanus, syn slavného Simona Makabbejského z dynastie Hasmonovců. V popisu svatého města z roku 1151 se uvádí: „Před hradbami Jeruzalémskými, mezi Štěpánovou bránou a Tankredovou věží se nalézá lazaret malomocných, který vybudoval Johannes Hyrcanus, židovský kníže který pro tento účel dostal peníze z pokladu hrobu krále Davida." Také v kronice Řádu svatého Lazara z roku 1775 je uváděn Johannes Hyrcanus jako první velmistr. Papeži a králové se později odvolávají na dějiny a vznik řádu, ale nejdou tak daleko do historie. V listině ze dne 25. června 1343 uvádí Jan z Normandie (pozdější král Jan Dobrovitý), že Řád svatého Lazara existuje „od doby velkého císaře Vespasiana" (70-79 po Kr.).
Papež Pavel V. vysvětluje v bule z roku 1565, že „existuje ilustrovaný řád od doby Basiliuse Velkého, Damasuse I., Valentiniane a Juliane apostata ...", tak přibližně od druhé poloviny 4. století. Tento dokument odkazuje zřejmě na skutečnost, že Lazariáni pokládali Basiliuse Velkého za zakladatele svého řádu, který podle svědectví Řehoře z Naziance opakovaně pečoval o malomocné a měl založit špitál před hradbami města Caesarea v Kapadocii.
První historicky autentický odkaz na špitál malomocných před hradbami Jeruzalémskými je obsažen v díle „Commemoratorium de Casis dei" z doby Karla Velkého. Tam je uváděn „špitál pro malomocné", v kterém „je 15 malomocných a 2 mniši" - velice podobní obyvatelům orientu, a to arméncům, kteří žijí podle zásad Basilia Velkého. Zde lze hledat počátky původu vzniku Řádu svatého Lazara. Jean Pierre Alem píše ve své knize „L'Armenie" (Paříž 1959): „Lze poznamenat, že v roce 370 někteří arménští mniši pod vedením svatého Basilia pečovali o malomocné. Tito mniši jsou považováni za původce vzniku Řádu svatého Lazara".
Tak jako dějiny původu pověstí velkých panovnických domů nebyly bez vlivu na držitele panství a s tím na samotné dějiny, vykrystalizovala také ve zprávách o původu Řádu svatého Lazara - tak málo jistých jak jen může být - podstata vlastního porozumění rytíře řádu svatého Lazara:
Řád svatého Lazara má nepochybně orientální původ.
Řád svatého Lazara od počátku pojednává v náboženském, rasovém a také kulturním pojeti v ekumenickém a tolerantním smyslu.
Řád svatého Lazara považuje v celých svých dějinách jako svůj nejvznešenější úkol péči o nemocné.
Řád svatého Lazara se formoval postupně - pod nátlakem okolností - také jako vojenský řád.
Řád svatého Lazara je - typicky pro orient - od počátku synodálně organizován; v našem (západním) jazyce: jeho moc a svrchovanost záležela vždycky na svém generálním kapitulu.
Křížové výpravy
Ludvik XIV. jmenoval ve své deklaraci v dubnu 1664 Řád svatého Lazara „prvním vojenským řádem církve který potírá nepřátele víry a křesťanského náboženství". Není podstatné, že tvrzeni mohlo mít politický nebo symbolický charakter. Řád svatého Lazara je asi nejstarší špitální řád, který více než ostatní řády si zachoval nejdéle svůj výlučně charitativní charakter; není ale rozhodně nejstarším vojenským řádem.
Před dobitím Jeruzaléma křižáky v roce 1099 byly ve Svatém městě tři významné špitální pobočky:
Hospic Svatého Lazara, který byl pod vedením orientálních mnichů (hlavně arménských „Basilianů").
Hospic Svaté Marii Latiny, vybudovaný ve 4. století a obnovený za Karla Velkého, byl hlavně poutnickým domem pro „Latníky".
Hospic Svatého Jana, který v 9. století byl v blízkosti Svatého hrobu a později, kolem roku 1060 byl obnoven kupci z Amalfi.
Poslední aktualizace dne 14.12.2017
Tato stránka byla staĹľena za 0.0121 vteřiny.
Bookmark Buttons
