NEOFICIÁLNÍ a tedy nezávislá stránka k tématu: Řád svatého Lazara - OSLJ

Soukromá webová stránka k informačnímu účelu

připravená Mikulášem Krejčíkem z Radimovic, bývalým OLJ

english deutsch français espanol český

Heraldika Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského
Autor: Adolf F. J. Karlovský

Vznik evropské heraldiky je úzce spojen s křížovými výpravami a středověkým rytířstvím.

Je v přirozenosti člověka se odlišovat od druhého, zachovávat si jedinečnost, určitým způsobem "se vyznamenat". Pochopitelná je touha rytířů po zvláštním „vyznamenání". Pasováním na rytíře se navždy zavazovali k službě bohu, pánům a ženám, jak jim to ostatně přikazovala jejich osobní čest. Rodinný erb se vyvíjel z osobního erbu jako samostatný logický důsledek. Je také pochopitelné, že rytířská společenství jako celek, tedy "řády", přijímaly společný symbol, ze kterého se časem vyvíjely jak řádové erby, tak řádové odznaky.

Kříž nacházíme u všech evropských řádů už od počátku jako rozlišovací znak nejčastěji v boji proti islámským protivníkům. Postupně také sledujeme vývoj rozličných znaků kmenů a národů. Některé evropské státy, především Rakousko, odvozují své národní barvy přímo od křížových výprav. Erb jako rozlišovací znak doznal v průběhu vývoje rozsáhlých změn.


Rytíř řádu sv. Lazara kolem 1200

Tak jako většina dalších rytířských společenství nosili i rytíři řádu svatého Lazara kříž. Byl to tzv. „řecký" kříž, jehož ramena jsou stejně dlouhá a byl nošen na vojenských kabátech ve výši levého ramene. Nápadná byla u rytířů svatého Lazara barva kříže - zelená. Zelená barva zůstala charakteristickou barvou řádu dodnes, dokonce se stala synonymem pro pojem „charitativní". Zelená barva kříže rytířů svatého Lazara je naprosto jedinečná, protože tato barva se původně vyskytuje pouze jako doplněk barvy, ale prakticky nikdy jako barva štítové figury.

V každém případě je zelená barva typická pro řád svatého Lazara již od dob rané heraldiky.

Václav Měřička uvádí: „Zelená barva byla typická pro špitální řády a byla používaná od dob duchovního rytířského Řádu svatého Lazara. Byla používána všemi jeho nástupci, především francouzským řádem stejného jména. Také savoyský a pozdější italský Řád svatého Mauritia a svatého Lazara používal zelenou barvu, užívá ji ale také moderní suverénní Řád svatého Lazara.

Také mnoho jiných řádů používalo zelenou barvu: Řád z Alcantary a Řád svatého Benedikta z Avili používal zelenou stuhu. Jako další světské rytířské řády, které používaly zelenou stuhu jako řádový odznak, uvádím německý Řád svatého Joachima, švédský Řád Wasa a saský Řád Rautové koruny, dále skotský Řád Bodláčí, etiopský Řád Šalamounova pečet a perský Řád Slunce a lev". (Řády a vyznamenání, Artia, Praha, 1966.)

Původní odznak řádu, zelený heroldský kříž v erbu, byl pod velmistrem Jean de Levis (1557-1564) změněn na osmihrotý kříž, t.z. „maltézský kříž".

Také tento kříž byl původně určen jenom pro šití na kabát; teprve později vznikly také emailované dekorace, které se nosí kolem krku, jak je známe dnes.

Současný velký řádový erb, vyhotoven podle dosud platných nařízení generálního kapitula ze dne 17. prosince 1933, zachovává díky své jednoduchosti svůj tvar od doby rané heraldiky.


Velký řádový erb

Jeho hlavní část je stříbrný štít s heroldským křížem. Stříbro štítu znamená - podle vysvětlení velmistra Charles Achille de Nérestang (1645-1673) — "barvu svaté Panny", kdežto zelená symbolizuje naději. Řádový štít je podložen osmihrotým, zeleným křížem - až do 1556 to byl řecký kříž - a obě části obklopuje collane (závěsný řetěz) s klenotem řádu.

Dřívější suverenitu řádu připomíná černý řádový plášť - Černá barva upomíná na Baziliuse Velkého.

Erbovní plášť je podšívkovaný hermelínem a převyšuje magistrální korunu; kromě toho je plášť spojený zlatými šňůrami se střapci

(Heraldické) levé rameno krášlí zelený, zlatě lemovaný osmihrotý řádový kříž. Magistrální koruna je zlatá, černě podšívkovaná orientální koruna s devíti viditelnými paprsky. Říšské jablko s osmipaprskovým křížkem převyšuje korunu.

Mimo štít se nalézá zelený proužek s heslem řádu Atavis et Armis (S předky a zbraněmi) se stříbrným písmem. V 18. století původní heslo En guerre et en paix bylo nahrazeno současným heslem.

Řádová pečet je kulatá a zobrazuje malý erb řádu, tzn. střibrný štít s heroldským zeleným křížem obklopuje collane (závěsný řetez) řádu s klenotem.

Protože heraldika byla od svého zrodu pokládána za rytířskou záležitost a používání svého erbu patřilo k ušlechtilým právům každého rytíře, je přirozené, že Řád svatého Lazara od počátku své členy ne jenom podporoval ve vedení erbů, ale také je kontroloval. V pařížské knihovně „Bibliotheque Nationale" existují čtyři velké nádherné erbovní knihy řádu. Různá velkopřevorství (např. Čechy od 1937) vedla registraci erbů svým rytířům a affilies (mimořádní členové řádu). Být členem řádu bylo vždy pokládáno za velkou čest a proto rytíři řádu toužili již od 14. století aby svou příslušnost k řádu prokázali svými erby. Během času reguloval řád toto užívání, a používané zásady byly také zjištěny v nařízení ze dne 17. prosince 1933. V blízké budoucnosti bude vydaná nová přepracovaná a doplněná separátní publikace řádu s příslušnými ilustracemi.

Všichni rytíři řádu jsou oprávněni přijmout ve svém erbu stříbrnou hlavu štítu s heroldským zeleným křížem. Potom se podloží štít osmihrotým zeleným řádovým křížem (rytíři podle práva bez lemovaní, rytíři podle milosti s bílým lemováním) a obklopí se štít zelenou stužkou (příp. collane řádu) s příslušným klenotem (tudíž buď krční kříž nebo velkokříž). Samozřejmě se při tom dbá na to, že každý řádový rytíř smí připojit jenom insignie, které mu patří a které nosí ve skutečnosti „in natura". Affiliertes a compagnons připojují k svému erbovnímu štítu jenom příslušné klenoty, ale nejsou oprávněni k vedení hlavy štítu nebo používat kříž ve svém štítu. Dámy podle práva a dámy podle milostí také používají řádovou hlavu štítu a přidají také svůj řádový klenot, ale naproti tomu nepodloží štít osmihrotým zeleným řádovým křížem. Toto právo také nemají Chevaliers de Minorité (rytíři podle zásluhy).

Nejvyšší hodnostáři řádu, titíž velmistr (příp. místodržitel, jestliže hodnost velmistra není obsazená), členové ústředního řízení a nejvyšší rada, rovněž velkopřevoři a velkobailíci jsou oprávněni své erby opatřit všemi příslušnými součástmi, jako přilbice, klenot, pokrývky, příp. heraldické skvosty (např. držitelé štítu, heslo, koruny atd.) rovněž se všemi odznaky jejich hodnosti v řádu a navíc podložit na popsaném řádovém plášti. Také plášť je převýšený magistrální korunou. Duchovní protektor řádu používá korunu, řádový plášť a odznaky hodnosti svého úřadu (za štítem šikmo zkřížená hadová hůl a patriarchský kříž) jako patriarchy jeruzalémského.

Velmistr (příp. místodržitel) řádu je jako jediný oprávněný ve svém erbu na místo hlavy štítu dvojmocnit svůj rodinný erb s řádovým erbem, při čemž se v takovém dvojmocném štítu opakují v polích 1 a 4 řádový erb, a v polích 2 a 3 rodinný erb. Odznak velmistra (příp. místodržitele) jsou dvě za štítem šikmo zkřížené maršálské hole. Tyto jsou s bílým kováním a posety osmihrotými řádovými křížky. V dolním kováni je vyryto řádové heslo.


Erb. 49. velmistra Řádu sv. Lazara,
J.E. Don Carlos Gereda de Borbon,
Marquis de Almazan

Velkokapitulář má za štítem zkříženou maršálskou hůl se železnou přisahající rukou, velkokancléř má za štítem zkříženou maršálskou hůl s řádovým mečem.

Protože řád je mezinárodní, zrcadli se pochopitelně v heraldice svých členů různé lokální a národní tradice. Např. je skoro nemožné, zobrazit erby středoevropských, skandinávských a anglosaských rytířů bez přílbice, klenotu a pokrývek. V románských zemích, kde je klenot skoro neznámý, zvlášť u nízké šlechty, naopak zdůrazňují zase koruny hodnosti, držitele štítu, hesla atd. Také jsou v některých zemích známy speciální damové štíty, naopak ale v jiných zemích zase neznámé. Řád samozřejmě respektuje všechny zvyklosti; předpisy řádu dávají také dost prostoru, aby se přizpůsobily. Také klenoty jiných uznaných řádů nebo vysoká vyznamenání jsou povolena k nošení se Svatým Lazaraským Křížem.

Členové řádu, kteří v době své investitury nemají dědičný rodinný erb nebo nemají osobní erb, mohou volně přijímat nový erb, který musí splňovat heraldiku své vlasti a přísně dodržovat pravidla a zvyky všeobecné heraldiky. Potom je možné předložit takový erb velkokancléři za účelem registrace. Takový erb bude dědičným erbem v rodině zakladatele, samozřejmě bez odznaků Řádu svatého Lazara, které mohou používat jenom skuteční členové řádu.

Řádové heslo znělo až do 18. století „Ve válce a v míru, na zemi i na vodě".

Všichni hodnostáři a rytíři Řádu svatého Lazara jsou oprávněni kombinovat řádový erb se svým rodinným erbem (příp. osobným erbem). Ještě platí nařízení velmistra Řádu svatého Lazara ze dne 17. prosince 1933.

Tady je jenom obecně uvedeno, že hlava řádu používá ve štítu řádový erb společně se svým rodinným erbem.

Rytíři Řádu sv. Lazara mají oprávnění k používání hlavy štítu. Mimochodem mají také právo k používání osmihrotého řádového kříže za štítem.

Všichni členové řádu smí také přidat k svému rodinnému erbu (příp. osobnému erbu) řádový odznak (řádový klenot).

Pramen: z knihy "Memento", Autor: † Erich Feigl, vydaná kancléřským úřadem velkopřevorství Rakouska les Ordre Militaire et Hospitalier de Saint-Lazare de Jerusalem, Vídeň, 1978, strany 118 až 121.

Poslední aktualizace dne 13.08.2015

Tato stránka byla stažena za 0.0044 vteřiny.

Bookmark Buttons


Bookmark: Del.icio.us Bookmark: Facebook Bookmark: Google Bookmark: Yahoo